Bedna na myšlenky na Blog.cz

Nějak jse zapomněla, a zase dlouhou dobu nebyl čas a nebyla ani chuť. Prázdniny pomalu končí a mě čeká v úterý velký krok - skok, do budoucnosti. Teď už mi jenom zbývá doufat v to, že jsem si střední školu vybrala dobře. Při troše štěstí na ní strávím ,,jen" 4 roky života. Budou to čtyři roky života, který mě zase posunou někam dál, a sama jednou budu vědět, jestli mi ta škola něco dala, jestli mě to posunulo a změnilo tak, jak jsem chtěla a jak jsem doufala, když jsem si tulhe školu vybírala.

Nevím jestli se mám vracet k prázdninám. Byli to dva měsíce, které jsem nevyužila tak, jak bych chtěla, možná to bylo i tím že...peníze se neválej po ulicích a nepřistávaj na parapetech. I tak ale bylo léto celkem fajn. Dvakrát jsem dělala příměstský tábor pro děti, což se mi hodí, vzhledem k tomu, že v budoucnosti chci těmhle prckům vtloukat do hlavy základy angličtiny a informatiky.

A halvně jsem začala jezdit na in-linech, což mě neuvěřitelně chytlo. Tak nějak jsem po všech těch lidech, co se kolem mě proháněli na bruslích pokukovala (párkrát i málem spadla z kola) , doma přemlouvala, přemlouvala a mám brusle. Mamka dokonce taky. Ze začátku by ze mě měli asi všichni srandu, ale teď už si začínám věřit, přestávám se bát to pořádně rozjet, takže se musím pochválit (i přesto, že samochvála údajně smrdí), ale bruslař jsem docela průměrný. Když vidím ty lidi, co se tam proháněj obrovskou rychlostí, tak mám výčítky, že to neumím líp, ale když na tom někdo jezdí ani ne 6 týdnů a někdo 8 let. Tak je to docela rozdíl. A velký.

* Tak je tady 10. příspěvek, takže vlastně takový menší výročí, ale to je jedno.

Začínám mít opravdu radost, že jsem se na ten Gympl přihlásila. Na spoluzaci.cz jsem našla třídu, která je založena pro všechny, co nastupují od nového školního roku do prváku. A tak tam nějak řešíme, kolik si kdo dal přihlášek, kam si je dal, proč jde právě na tenhle Gympl a které jazyky si do prváku vybral. Tak mám docela radost, že aspoň trochu vím, koho tam 1.září potkám. Ostatní spolužáci se pořád zdají v pohodě, neřeší koho tam potkaj, ale když mám možnost se seznámit, tak proč ne?

Asi to bude tím, že moji drazí spolužáci si střední školu vybírali stylem: Hele ty jdeš sem? Ták já sem půjdu s tebou, protože nechci bejt na tamtý škole sama! Úžásný, že? Fajn, takže já půjdu se svým kamarádem na rybářskou školu do Třeboně, aby on tam nebyl sám, a já nebyla sama na Gymplu. Co na tom, že na rybu bych v životě nešáhla, prut nevlastním, nevím na co je kterej háček, nerybařím, a rybáře jsem viděla naposled před tejdnem na procházce se psem. No co, hlavně že na té nové škole nebudu sama, ne? Vždyť rybářská škola mě určitě dobře připraví na Vysokou školu buďto pedagogickou nebo na psychologii. Ono se to doo té rybařiny moc neliší. A určitě si tam budu moct vybrat předměty pro svoje budoucí zaměření jako na Gymplu. No nic, zpátky na Zem. tak si jdu radši vybrat nějaký ty korálky, abych si je odpoledne mohla objednat, a abych se doma nenudila! (Noa nebo rovnou můžu utřít prach, vytřít, vysát a uklidit si oblečení do skříně - takže radši ty korálky!) Takže se mějte

Takže Vy, co mě čtete - i když Vás moc není, tak se Vám omlouvám, poslední týdny pro mě byly trochu hektický... učení, olympiády, projekty a všechno dohromady. O nic nejde, mohla bych se na všechno vykašlat, ale nějak je mi líto se těch dobrejch známek vzdát, a tak dál pilně studuju.

Do toho moje bolavá záda a úžasný sval na pravé noze.. takže sečteno podtrženo měsíc bez TV, což byla pěkná otrava,a taky žádný běhání.

Školní rok se pomalu ale jistě plouží ke konci - ono se to nezdá, ale počkejte, jak rychle Vám to uteče.. a potom přechod na novou školu, kde nikoho nebudu znát (ze spolužáků ve svým ročníku).. takže z toho mam trošku hrůzu, ale na druhou stranu se těším na to, že konečně budu mít šanci sedět vě třídě s lidma, kterejm to myslí - tím nechci nijak urazit své spolužáky, našlo by se jich pár aktivních a inteligentních, ale tady jich bude plná třída... a dokonce dvě třídy!

Tím končím, snad se někdy zase ozvu... a taky už onečně splním interval co týden to příspěvěk, zatím se mi to nějak nedaří... takže se Vám všem nedočkavcům omlouvám, mějte se.. víkend máme všichni před sebou, tak ať se nám to počasí aspoň trochu zlepší.....

Když vidím všechny blogy, které mají hlavu a patu a zároveň pěkně vypadají, tak si říkám, že ten můj blog by taky potřeboval nějak oživit. Chtěla bych nějakou grafiku, která by vystihovala blog i mě samotnou, nebyla blýskavá a moc blogísková - nic třpytivého. Prostě něco typu v jednoduchosti je krása (síla). Ale nadruhou stranu si říkám, že pokud se najde někdo, koho budou moje články zajímat, tak by mu neměla vadit i moje nezrovna nejhezčí grafika. Zároveň je to můj první blog, kterého is tak nějak vážím, ale ta grafika mi pořád vrtá hlavou. Nechci zaujmout jen grafikou a psát blafy. To ne. Jen bych chtěla něco vylepšit, něco změnit. Al envím jak, ta zelená je taková limetková, docela bych řekla že i příjemná na oči. Jen nevím, jak se vám čte. Jestli je přehlednost barev a všeho dostačující, nebo by něco chtělo zvýraznit. Nechci bejt fracek co si píše něco, a jemu jedno, jestli to někdo přečte.

Tak jsem minuý týden v pondělí nesla přihlášku na Gymnázium. I když máme mopžnost v tomhle školním roce podat si přihlášky na 3 střední školy, já si zahrála na odvážnou a hlásím se jenom na Gymnázium. Tak doufám že mě přijmou a možná se s některými z Vás, kteří navštěvujete můj blog budeme potkávat na chodbách. Ale to všechno jen možná.. průměr musí mít uchazeč do 1,5 a já mám 1,13, takže si myslím, že mám šanci, i když berou jen 60 lidí.

Ale teď je tu jeden problém, neo tedy aspoň já to vidím jako problém. učím se jako první jazyk Aj, jako druhý němčinu, ale na gymnáziu si jako druhý jazyk můžu vybrat z němčiny, ruštiny a francouzštiny. němšinu se sice učím dva roky, ale k srdci mi nijak nepřirostla, i když problémy s ní nemám. Ruština jsem předem zavrhla, ale ta francouzština mě asi zajímá nejvíc, i kvůli tomu, že ve Francii - v Paříži jsem dvakrát byla. ( ale na druhou stranu bydlíme pár kiometrů od německých hranic, takže do Německa jezdíme každý týden)

Pokaždé, když zapnu počítač, první program, který otvírám je Windows Media Player a pak až Internet. A nějak jsem si vzpomněla na to, jak písničky, které si stáhnu se později stanou rádiovými hity. Asi na to mám nos. Jenže co mě naštvalo nejvíc bylo denně cestou do školy (vozí mě mamka) poslouchat na jednom hodně známěm českém rádiu písničku Viva La Vida od Coldplay. Ne že by se mi tahle písnička nelíbila.. ALE: Už dřív se mi líbilo hodně písniček, ale nevěděla jsem, kdo je zpívá. Postupem času se moje kamarádění s Internetem zlepšovalo, takže už jsem byla schopná najít si interpreta oblíbené písničky. Vetšinou tak, žře při poslechu jsem pochytila kousek textu a ten jsem pak zadal do vyhledávače, a nebo jsem prostě poslouchala nějakou známou píseň na YouTube.com a pak v nabídce jsem klikla na nějakou písničku a byla to moje oblíbená. Takže po mém hledání, kdy jsem zjistila kdo zpívá mojí oblíbenou Where The Wild Roses Grow (Kylie Minogue, Nick Cave) , In My Place, Clocks, Speed Of Sound, Scientist (všechno Coldplay). No a jak jsem zjistila, že mi ty písničky od Coldplay sedly, stáhla jsem si i jejich CDčko Viva la Vida or Death All His Friends. Cd se mi moc líbilo, hlavně písnička Lost (nejsem příznivcem Hip Hopu, takže verze z Jay- Z se mi opravdu nelíbí). No ale i ostatní songy mě zaujaly. Jenže každý den mi je radio cpalo do hlavy. Hlavně tu Viva La Vidu. Jenže už jsem toho začala mít dost, takže jsem snad tři týdny nešáhla jka po hudbě.. snad jen po Hey Jude od Beatles, tak jsem se i vykašlala na blog, nějak mě naštvala, jak je poslední dobou hudba jenom o komerci, kdo má víc peněz na reklamu, ten je preferovaný, a přitom spousta málo známých interpretů zpívá líp jak nějaké 17- ti i méně leté hvězdičky, které se umí tak akorát kroutit a zbytek za ně obstará počítač, který jim hlas upraví. myslím si, že bojovat proti tomu asi nemá cenu, ale to bychom každé úterý nesměli mít volitelný předmět Praktika z Českého jazyka, kdy jsme probírali, proč je někdo známější a proč se vždy poslouchá většinou jen jeden styl hudby. Tak jsem řekla p. učitelce, že je to asi tím, že když so koupím např. Bravo, tak se tam píše o těch nejznámějších, tudíž nemusím na internetu vyhledávat informace. Ale když mě zaujme někdo, kdo třeba nedělá Hip Hop, jeho vizáž není moc typická - nepotrpí si na drahé oblečení světových značek, asi mi dá víc práce hledat o něm informace. A to je asi ten problém, lidé jsou moc líní na to, aby se pouštěli do hloubky a hledali interpreta, od kterého jim sedne každá píseň (což pro mě Coldplay úplně nejsou). A proto asi spousty lidí zůstavají u interpretů, které denně hraje i to nejmenš rádio a informace o nich máme každý den před očima. Jo, jenom já jsem zase jedna z mála vyjímek.. i proto jsem možná v pátek řekla jedné učitelce, že než Hip hop , to už radši dechovku

P.S.: v tomhle článku neodsuzuju Hip hop, ale pouze jeho nejslavnější a nejnekvalitnější interperety, o kterých píše každý pitomý server, časopis a denně jsou hraní 15x v rádiu

A je to tady, potřeba zase všechno ze sebe vylejt. Ale nvím jak, jsem doma sama, jsem nemocná, ale to je asi tak všechno, protože prostě nechci psát o něčem co jsem si ještě ani trochu nesrovnala... ale měla bych.. asi bychom se všichni měli občas držet trochu zpátky než něco napíšeme, já se totiž dneska zase vypsala na spolužácích a teď už mi jenom zbývá čekat, než přijdou negativní reakce na to, že chci, aby by všechno bylo jinak, a přitom se sama nesnažím, takových věcí už jsem zažila hodně... a vždycky dopadly pekně hnusně.. nebo sem to všechno spíš odnesla já... říkejte spolužákům něco do očí když marodíte a do školy nechodíte.... ted jde všechno nějak mimo mně, nikdo o ničem nemluví... ticho v lese a až přijdu do školy bude to ticho ještě větší... ale to už se nebudu muset nikoho ptát, co se dělo, to už buduvědět, že se ten týden mluvilo jenom o mně a o ničem jiném a o tom jak jsem strašný a všechno okolo. Občas si říkám, že nad takovýma věcma bych se neměla pozastavovat, prostě bych se na tyhle hlouposti měla vykašlat... jenže ono se vás to týka a zároveň ne... na povrch jsem ledově klidná a nevyvádí mně to z míry, tak si prostě zase pokecali o mně, ale ve vnitř mně to trápí.. protože si zase až nebudou mít úkol buou hrát na kamarádky a já jim zase se vším pomůžu... Dokonalé ne? Proč ne, když jim to trpím takvou dobu a nechávám se od všech těch úžasných kamarádek zesměšňovat a ponižovat.. vžyť jim už hezkou řádku let dělám hodněho blbečka... jenže co s tím? Doma jsem statečná a říkám si, že už to nikdy neudělám, už nikdy jim nepomůžu, protože při každé příležitosti mi ony.. ty dámy... podrazí nohy... budu jiná.. budu tvrdší.. pořád chci být v něčem lešpí, jenže zatím jsem na to ještě nenašla ten správny grif.... tu fintu, díky které by se všechno dlo změnit... ale každý z nás by občas potřeboval kouzelnou hůlku.. možná právě tu, kterou mají kouzelníci z Harryho Pottera (možná že právě proto mám tuhle ságu od J.K. Rowlingové tak ráda)... jenže kde ji vzít?

Takže se po dlouhé době hlásím. Znáte to, půl roku tak nějak pohoda a najednou, čtrnáct dní před vysvědčením jenom písemky, desetiminutovky, pololetky, testy, zkoušení.. prostě děs a hrůza a protože se hlásím letos na střední, tak jsem dělala všechno pro to, abych mně vzali na Gymnázium. Jenže na začátku roku jsem z Chemie chytla špatný známky z opakování, ale po měsíci už jsem měla jenom jedničky až do pololetí, bez jediného mínusu. CElá šťastná jsem si říkala jo fajn, z Chemie budu mít taky za jedna, takže dobrý. Jenže to bych si do toho mýho počítání musela napsat všechny ty eklhaft známky, který jsem dostala na začátku roku. Takže jsem s hrůzou zjistila, že mám dvojku, se kterou jsem vůbec nepočítala. Celkem bych teda měla mít - z vysvědčeních z celé osmičky + z pololetního vysvědčení v devítce pět nebo šest dvojek. Jo osmička, to byla pohoda,první pololetí samý jedničky, v tom druhym dvě dvojky - z přírodopisu a z Chemie noa teď v devítce??? Dvojka z matiky, z chemie, z fyziky a možná že ten zeměpis jsem si vytáhla. To víte když máte milé spolužáky jako já a zeptáte se jich, když přijdete po nemoci do školy jeslti píšem a oni vám řeknou že ne.. tak to uhrajete na dvojku,, ale přece víte, že kdybyste to věděli mohla to být jednička zadarmiko. Jo asi si spousta z Vás řekně, že u vyvádím kvůli čtyřem dvojkám na vysvědčení, ale mně jde prostě o to, abych se dostala na tu školu, a kdyby ne - což by mně moc mrzelo, tak abych věděla, že jsem pro to udělala všechno co jsem pro to udělat mohla. Takže proto, jsem z toho takhle nervní. Ke všemu jsem teď ještě nemocná, takže vlastně ani nevím, jak ty moje známky dopadnou, a hlavně taky musím mamku psychicky připravit na to, že to nebude tak, jak by ona chtěla - vždycky může být něco lepší.

Upřímně, prostě si o mně všichni myslí, že jsem blbá šprtka, ale já se neučím pro to, že by mně to bavilo nebo bych ze sebe chtěla dělat tu nejchytřejší, ale protože to chci jednou někam dotáhnout, udělat maturu, jít na vejšku, pracovat třeba v zahraničí. Prostě si nechci jendou říkat, na škole jsem byla hvězda, neučila jsem se a klukům se líbilo, jak mi všechno bylo u prdele a jak jsem kouřila od deseti, hulila marjánku a chodila zmalovaná jak děvka, ale spíš si chci říct: jo byla jsem dobrá, maturu a vejšku mám za sebou, mám dobrou práci, rodina drží se mnou a nemám nouzi o peníze. Nechci se jednou koupat v penězích jako strýček Skrblík, ale chchi mít dostatek peněz abych se mohla párkrát utrhnout ze řetězu a něco hezkýho si pro sebe a pro rodinu pořídit. No i když zasse další věc je přispívání na různě organizace, charity a akce v zemích Afriky a Asie. Jenže taky si říkám, když je na světě tolik bohatých a zároveň tolik organizací, mlžu opravdu takovým věcem věřit??? A co si o různých sbírkách na pomoc chudých apod. myslíte vy?

Takže:

Mějte se, vesele komentujte a nezapomeňte na bleskovku!!!

Nemám do toho co mluvit, je to každého věc, ale! Když jsem si třbe před rokem, před dvěma lety pročítla blogy, bylo to něco. To něco, za coo ty blogy stály, většina bloggerů měla svůj názor, všichni se snažili o to, mít co nejoriginálnější nápady, design, psát zajímavé články. Dnes, když se dívám na blogy - neříkám že ten můj je dokonaly- tak mě většina z nich odradí. Proč? Všichni se snaží mít nejvíc tohohle a támletoho - většina blogů, které mají nejvíc článků a nejvvětší návštěvnost jsou o Tokio Hotel, Emo a nebo co příspěvek to jeden obrázek. Chápu někomu se Tokio Hotel líbí, a když, tak proč někdo prostě neudělá kvalitní blog, ve kterém by informoval příznivce této kapely o dění v ní, o nových CD/DVD, o průběhu turné - o konání koncertů, bez jakýchkoli Billíšků a Tomíšků. Vždyť i představitelky tak oblíbené Hany Montanny, nebo herečky z H2O (nebo taky HSM1-3 jako takové, hlavní herci) si zaslouží nějaký kvalitní blog, ve kterém budou informace objektivní, čistá realita bez jakýchkoliv přibarvených muckání, lafování apod. Já sama bych ráda našla kvalitní blog o kapelách či hercích, kteří jsou por mně noví, někde se mihli a já bych o nich chtěla zjistit víc. Nebo se snad někteří bloggeři stydí za to, že nebudou psát o všech nejslavnějších lidech z odvětví jak hudebního, tak i filmového. Není ostuda že někomu se nelíbí Hillary Duff, ale dejme tomu Vlasta Burian. To není ostda být jiný, spíš naopak. Ale ani teď jsem to nepopsala psrávně. Nejde o to být jiný, ale být OSOBITÝ. A psát o tom, o čem se mi chce, ne o tom, co chtějí všichni. Ano, ptala jsem se vás co tu chcete najít, ale zajímá mně po čem tedy ta poptávka je, když většina bloggařů píše o uzavřeném kruhu hvězd a hvězdiček, které jsou tak obletované, přitom ani nevím proč.