Nějak jse zapomněla, a zase dlouhou dobu nebyl čas a nebyla ani chuť. Prázdniny pomalu končí a mě čeká v úterý velký krok - skok, do budoucnosti. Teď už mi jenom zbývá doufat v to, že jsem si střední školu vybrala dobře. Při troše štěstí na ní strávím ,,jen" 4 roky života. Budou to čtyři roky života, který mě zase posunou někam dál, a sama jednou budu vědět, jestli mi ta škola něco dala, jestli mě to posunulo a změnilo tak, jak jsem chtěla a jak jsem doufala, když jsem si tulhe školu vybírala.
Nevím jestli se mám vracet k prázdninám. Byli to dva měsíce, které jsem nevyužila tak, jak bych chtěla, možná to bylo i tím že...peníze se neválej po ulicích a nepřistávaj na parapetech. I tak ale bylo léto celkem fajn. Dvakrát jsem dělala příměstský tábor pro děti, což se mi hodí, vzhledem k tomu, že v budoucnosti chci těmhle prckům vtloukat do hlavy základy angličtiny a informatiky.
A halvně jsem začala jezdit na in-linech, což mě neuvěřitelně chytlo. Tak nějak jsem po všech těch lidech, co se kolem mě proháněli na bruslích pokukovala (párkrát i málem spadla z kola) , doma přemlouvala, přemlouvala a mám brusle. Mamka dokonce taky. Ze začátku by ze mě měli asi všichni srandu, ale teď už si začínám věřit, přestávám se bát to pořádně rozjet, takže se musím pochválit (i přesto, že samochvála údajně smrdí), ale bruslař jsem docela průměrný. Když vidím ty lidi, co se tam proháněj obrovskou rychlostí, tak mám výčítky, že to neumím líp, ale když na tom někdo jezdí ani ne 6 týdnů a někdo 8 let. Tak je to docela rozdíl. A velký.
Doufám, že jste si moji drazí čtivci prázdniny náležitě užili. Všechno nejlepší do nového (většinou) školního roku. A na oplátku mi držte palce, ať mi to ten první den vyjde.
Mějte se a užívejte poslední krátké dva dny prázdnin
Limonetka
